Čau kluci, váš poslední singl se stal oficiálním soundtrackem k videohře Rage 2. Dokonce má i videoklip s pár záběrama přímo ze hry. Jak jste se k takový příležitosti dostali?

K: No máme kontakty na herní vývojáře ze studia Bethesda, který jsme potkali na Gamesconu minulej rok. Po čase jsme se znova potkali a oni nás oslovili s nabídkou vytvoření ústředního songu. Hrozně rádi jsme tuhle příležitost vzali.

S: Supernovu jsme měli už rozpracovanou a říkali jsme si, že bude pasovat. Trochu jsme ji předělali, dodělali tak, aby seděla do moodu hry a výsledek můžete slyšet sami.

Jste hráči her?

K: Když máme čas.

 PC nebo konzole?

S: Vždycky konzole. Dokonce mám pár archivních konzolí jako je třeba Nintendo64.

 Kterou konzoli preferujete? PS nebo Xbox?

Sushi: Odjakživa PSko. Vždycky si ho bereme s sebou na tour. Je to bedna, ve který máme zabudovanou konzoli, televizi, reproduktory a dokonce prostor pro ovladače.

 Kevin: Sushi vždycky říká, že to je jak válka, když hrajeme.

A jakou hru zapnete, když máte čas?

Sushi: Většinou FIFu a všichni vždycky chtějí vyhrát. Když jedem tour s kapelama, který neznáme, FIFA je super prostředek na seznámení. Divím se, že s námi vždy i po turnaji ve FIFě ostatní kapely mluví.

A když jsme u FIFy, vaše oblíbené fotbalové týmy?

Kevin: FIFu je těžký nemilovat, můj oblíbenej hráč je Cristiano Ronaldo, takže většinou si vyberu tým, kde zrovna hraje, v současný době teda Juventus. V reálným fotbalu fandím Schalke 04, ale momentálně si nevedou zrovna dobře, takže ve FIFě bych si je rozhodně nevybral.

 Sushi: Já vždycky hraju za Barcelonu, protože mám rád Suareze. Kluci jsou na mě vždycky naštvaný, protože jenom běhám a střílím.

 Poslední dobou dost hrajete v Čechách. Letos Fajtfest, minulej rok tour s Atillou v Praze. Jak jste si to užili?

Kevin: To byla ta show s půlkruhovým podiem?

 Jojo, to bylo ono. Hráli s váma ještě i The Browning.

Kevin: To bylo super, ten prostor nebyl moc velký, ale mělo to svoje kouzlo. Líbilo se mi to vyřešení prostoru, z podia máš víceméně 360° rozhled. Lidé byli vedle tebe, před tebou, nad tebou na schodech, bylo to skvělý.

 Sushi: Přesně jak říkal Kev, prostor má kouzlo, publikum se pořádně bavilo a zároveň jsme všechny dobře viděli. Jediný, co mě trochu štvalo, bylo, že vlastně lidi ze stran mi viděli do zad. Nemám moc rád svoje záda.

 Jaký zkušenosti vám tour s Atillou dalo? Přežili jste ho ve zdraví?

Kevin: Dalo nám to hrozně moc. Děláme některé věci trochu jinak, ale lidsky jsme si hodně sedli. Atilla je party kapela, takže to fungovalo. Mám rád jejich muziku. Dělají super show, hodně nahlas, hodně agresivní. Baví mě to.

V Praze jsme měli v setu i song The Scene, kde je na featu Fronzilla. Proč se k vám na song nepřidal a nedal ho s váma live? Spousta lidí z toho byla tehdy zklamaná.

Kevin: Víš, podle mě byl důvod to, že když jseš headliner, chceš kolem sebe mít auru mystična. Zůstáváš v backstage a vlastně čekáš na ten okamžik, až vylezeš na stage a všichni udělají „Wooow“.

Tenhle efekt by to nemělo, kdyby se Fronz k nám přidal na song a zase zalezl do backstage. Potom už by tak nefungoval samotný set Atilly. Wow efekt by byl pryč, protože celý publikum už vidělo frontamana s předchozí kapelou. V Německu, kde jsme byli headlineři my, se k nám vždycky přidal. Je to o tom headlinerovi.

Hráli jste na pár různejch místech v Čechách, ať už Praha, Fajtfest, Rock For People v Hradci. Kde se vám hrálo nejlíp?

Kevin: Hráli jsme i někde, kde to vypadalo jako na hradě. Bylo tam opevnění okolo. Sushi bylo to v Česku, nevíš? Ostatní kapely tam hráli hrozně brutálně. Vypadalo to jako město. Nemůžu si vzpomenout.

 Nebyl to Brutal Assault v Jaroměři?

Kevin: Jo, máš pravdu. Bylo to buď tam nebo ve Španělsku na Resurrection festivalu.

 Kde se vám teda hrálo nejlíp?

Kevin: Víš, když hrajeme třeba v Německu nebo Švýcarsku, tak tam hrajeme pro větší publikum, takže máme raději festivaly, ale tady u vás je menší publikum, takže radši hrajeme klubovky, kde je sice méně lidí, ale nepůsobí to tak vyprázdněně jako odpolední hodiny na festivalech. Hrajeme rádi oboje, ale v Česku preferujeme klubovky. Popravdě doufáme, že tady to bude jinak, a že tu bude kotel lidí, když hrajeme tak pozdě.

 Sushi: Když jezdíme festivaly, tak spousta lidí přijde mrknout, protože má zrovna čas nebo nějaký okno před oblíbenou kapelu, takže je to super způsob, jak nabrat nový posluchače a fanoušky.

Za poslední tři roky jste v Česku hráli minimálně třikrát, myslíte si, že vám tu průběžně roste fanbase?

Kevin: Rozhodně máme dojem, že na naše koncerty chodí víc a víc lidí. Na Brutal Assault hrají tvrdé kapely jako Behemonth, Shining a ostatní a najednou jsme tam my jako rozptýlení. Překvapivě tam na nás přišla spousta lidí, na festivalu, kam chodí všichni na tvrdý kapely. Mám ty všechny kapely hrozně rád, ani jsem nevěděl, že ještě existujou. Jsou to kapely, na který jsem chodil jako mladší.

Zůstáváte na afterparty po show?

Kevin: Nejsem si jistý, hrajeme zítra někde v jižním Tyrolsku v Itálii a nejsem si jistý, jak dlouho nám zabere cesta tam, ale vždycky se snažíme zůstat, co to jde. Když jseš na tour, je to každý den na to samý, musíš podat 100% výkon. U festivalů je to trošku rozdílný oproti tour. Nikoho zítřek nezajímá a piješ, piješ, tančíš, dokud neodpadneš.

 Sushi: A kdy začíná after?

Myslím, že někdy po druhý ráno.

Kevin: Aha, to je myslím už pro nás trochu pozdě. Uvidíme, jak to dopadne.

 Díky za super rozhovor. Pokud chcete něco vzkázat českýmu publiku, máte prostor.

Kevin: Díky moc, že posloucháte naši muziku, a že jste nás přijeli podpořit sem na kopec. Vyhlížejte nový album, který vyjde ještě letos. (pozn. red.: album Rehab vychází 1.11.2019)