Egor Erushin: Na nepochopení ze strany českých deathcore-elitistů jsem již zapomněl

Tu zprávu jste se poprvé dozvěděli na našem webu. Nakonec šlo o velmi nečekané rozuzlení. Milovaná i nenáviděná Marina se měla v půlce února vrátit na prkna, která znamenají svět. Nestane se tak. Mohlo za to čistě osobní rozhodnutí, jejich kdysi velmi propíraného frontmana, Egora Erushina.

Egor v otevřeném rozhovoru naznačil, co mu vadí na údajném monopolu na tuzemské core scéně, obul se do „českých deathcore-elitistů“, vrátil se k osudovému a kdysi velmi diskutovanému koncertu v RockCafé nebo srovnal kvality českého a ruského videoobsahu.

 

Když jsme domlouvali tenhle rozhovor, tak jsi mne lákal, že toho máš hodně na srdci. Rovnou můžeme šlápnout do plných a přejít k první otázce.

Aktuálně a poměrně hodně nečekaně jste se měli s Marinou vracet jako support k The Browning a měli jste nahrávat i nový singl. Nakonec z těch velkých plánů sešlo. Ve statusu jsi psal, že to bylo čistě tvoje rozhodnutí. Co za ním nakonec stálo?

Zdravím čtenáře Klubovny, ahoj Gumi. Ano, měl jsem dalekojdoucí plány ohledně návratu Mariny. Vznikly vlastně, dá se říct, z iluze. Náš mozek má tendenci si pamatovat to dobré a jaksi zapomínat na to zlé. Přesně tímhle způsobem jsem si vzpomněl na ocenění redakce Coremusic.cz za nejlepší desku v roce 2010, plnou Roxy v roce 2011, skvělou rozlučkovou tour v roce 2012 před mým odletem do USA, na koncerty s The Devil Wears Prada v Rusku v roce 2013. Vzpomněl jsem si i na to, jakej skvělej a bezproblémovej kolektiv jsme byli, jaká to byla legrace. No, a všechno mezi tímhle jsem jaksi vymazal, vyblokoval, nevím co.

Zapomněl jsem na milion koncertů, co jsme zkurvili – buď společnýma silama nebo jen mou “snahou”, na hádky, na měnění členu každých půl roku, na nepochopení ze strany českých deathcore-elitistů, co do teď považujou za nejvyšší stupeň hudební inovace Despided Icon… No, prostě na dost věcí. Pak to najednou nějak přišlo. A to konkrétně když mi začali říkat a psát lidi “To jako myslíš vážně s tou Marinou? Lol, proč?”… Asi tak.

Jasně, tu dobu si moc dobře pamatuju. Na pár Vašich koncertech jsem byl a v letech 2010-2012 jste patřili, co se týče do ohlasu mezi výkvět relativně nové a rychle expandující core scény. Taky si, ale pamatuju, že okolo Vás, a tebe konkrétně, bylo vždycky docela rušno a bylo tam i dost kontroverze. Šel jsi do toho neuskutečného comebacku s tím, že čas obrousí všechny hrany nebo jsi počítal právě s takovejma „lol“ reakcema?

Ani ti člověče nevím, co jsem čekal. Co se kontroverze týče – to je složitější téma. Pamatují si, že po našem prvním koncertě v létě 2009 jsem třeba šel hned pryč, protože jsem měl nějaký plány v centru – a i přesto mi pak lidi, co v klubu zůstali říkali o tom, jak tam každý nadával na to jak jsem namyšlený. A to jsem s nikým ani neměl šanci mluvit! Ne, neříkám, že jsem vlastně andílek a nikdy jsem neudělal nic špatně a všechno co se o mě říká nebo říkalo je lež. Dělal jsem dost špatných věcí, dětinských – protože jsem byl dítě.

A to je jediný co si lidi pamatují, takhle je to vždycky , to je psychologie. Plus to, co si vymyslej nebo uslyšej od kamarádu kamarádky kamaráda. Takže vlastně z jejích perspektivy byl někdy takovej Egor: byl to čůrák, dělal samý sračky a neudělal nikdy nic dobrého ani hudebně, ani pro tuhle scénu. No jo no.

A nemyslíš si, že by to mohlo byt i tím, že dost z těch lidi se ohání pokorou, láskou a přátelstvím a ty jsi na někoho mohl působit jako arogantní megaloman? V Čechách se tomuhle nikdy moc nefandilo…

V Čechách, co jsem si takhle všiml za 10 let, se nikdy nefandilo individualitě. Stejnej problém je i v mém rodném Rusku. Nesmíš dělat věci po svém, nesmíš je dělat sám, žádné know-how. Samozřejmě nemohu říci, že by takhle uvažovali úplně všichni, ale i podle mnou očekávaných naštvaných reakci na tohle vyjádření – něco na tom pravdy bude, uznejte to. Když má někdo něco lepší – tak to musel ukrást, zfalšovat, někoho obelhat. Protože jinak by si člověk musel přiznat, že někdo něco dělá možná správněji, pracuje trochu vice. A to je myšlenka naprosto nepředstavitelná.

Pamatují si, že když nás s Marinou tehdy v roce 2013 vybrali jako hlavní support na mini-tour The Devil Wears Prada v Rusku jediné komentáře od českých uživatelů byly “to museli někomu vykouřit péro!”, “tak ať si je tam nechaj!”… Přitom teď loni Sunset Trail se vydali do Ruska s Caliban, a to byl najednou samozřejmě “velký krok pro českou scénu”, “správná reprezentace Česka v zahraničí”… protože kámoši, no.

Chápu, zaznamenal jsem ty reakce. Nebylo tam, ale od vás nějakej zlom, kdy Vám i oprávněně čeští posluchači a návštěvníci koncertů přestali rozumět? Tím myslím to, že jste byli i na ostatní kapely až moc soutěživí. Tady se hudba vnímá jako hodně přátelská záležitost o partě kámošů a vy jste najednou otevřeně přiznávali, že je vám to tady malý…

Nejsem si jistý, kdo udělal první krok, zdá my nebo abstraktní český “posluchač”. Náš první koncert v Německu byl, tuším, v roce 2011. Byl to samozřejmě hrozně velký zážitek, hlavně tedy hrát někde jinde než v rodným Česku a přitom vidět kolikrát i větší odezvu. Od té chvíle jsem byl posedlý tím hrát kdekoliv jinde. Co si budem povídat, už tehdy začala být Praha přesycená akcema okolo metalcorových žánrů, takže návštěvnost se snižovala, reakce byly kyselejší a kyselejší… K tomu jsem měl relativně slušnou popularitu mimo Česko díky coverům, který jsem nahrával na YouTube. Když se mi pak ozvali ze Států z kapely podepsané na labelu – samozřejmě, že jsem zdrhl. Kdo by nezdrhl?

Mimochodem, zajímavá věc. Tehdy bylo taky úplný mediální ticho. Chápu, dýť české muzikanty zvou do amerických kapel vlastně pořád, no big deal. Ale vždy jsem se považoval za českého muzikanta. Celý můj hudební vývoj probíhal tady. Jsem produkt české scény. No, pak jsem odjel, nechal tady kluky hrát beze mně, bylo to na hovno, pak jsem se vrátil, udělal drogovou ostudu v Rockáči – a potom už jsem přízeň českého posluchače nikdy nevrátil. Takhle málo stačí, heč.

 

Tím chceš naznačit, že ačkoliv jsi tu vyrůstal celý život, umíš poměrně dobře česky, tak se Marina vnímala spíš jako „ta Ruská kapela“? Je fakt, že Apostate bralo tehdy taky hodně lidí jako kapelu odjinud.

To nevím. Ale ačkoliv byli Apostate o dost oblíbenější než my – pamatuji si, že co se týče lidského vnímání, měli stejný problém. Dvakrát projeli úplně celou Evropu v kuse – a tady se to vlastně neřešilo vůbec a to se mimochodem nikomu nepovedlo doteď.

Jak zpětně vzpomínáš na ten zmiňovanej průserovej koncert. Když se zpětně lidem vybaví Marina, tak často zminujou právě tuhle akci.

To jsem posral hned na několika úrovních. Pamatuju si ten pocit když jsem se vrátil ze Států. Připadal jsem si jako pán světa – lidi byli rádi, že jsem zpátky v Marině, měl jsem doma krasnou milující dívku, měli jsme dodělanou desku. No a když se člověk cítí na vrchu, tak občas dělá hodně stupidní věci.

Takže jsem se před koncertem brutálně sjel neověřeným materiálem, celý koncert si napamatuju, co se tam dělo vím jenom z vyprávění a videí. Na ty nemůžu koukat doteď. Hodně často přemýšlím nad tím, jak by to asi bylo kdyby ten koncert proběhl jak měl, kde bych teď byl a tak. Ale co se stalo, to se stalo. Asi dva týdny na to jsem udělal omluvnou a naprosto střízlivou akci v Roxy zadarmo. Ta proběhla suprově, ale copak si na to někdo teď vzpomene? Samozřejmě, že ne. Lidi mají rádi cirkus, skandály. A to jsem tehdy předvedl v největším možným měřítku. Stydím se za to doteď.

No, řekl bych, že takový Gutalax nebo Skywalker mají tu Evropu už taky pěkně projetou, ale přejdeme dál. Když jsme se bavili o český scéně, tak jsi často zmiňoval něco jako monopol. Kdo ho podle tebe řídí / vede? Jsou to kapely, promotéři, nebo někdo jiný?

To sice ano, ale já si pamatují jak Apostate jeli 50 datumů. V KUSE! Podívali se úplně všude po Evropě a k tomu zajeli i do Ruska. Co se monopolu týče – je to celý o protekci. Celý je to o tom koho znáš. Když se nekamarádíš se správnýma lidma, tak ani nezahraješ na velký akci, ani nebudeš v televizi, ani v rádiu, ani v časopise, ani na festivalu a tak dál a tak dál. Hudební hodnota je tak nepodstatná věc v tomhle rybníčku, že se občas nemůžu než se divit jaké to krásné věci hrajou úplně všude a jsou publikem podporovány. Přitom patřej maximálně tak do Hudebních masakrů, rozhodně ne na Žižkovskou noc. Ale hlavně že jsou přátelé. We’re all friends here. Kdo to tady celý vede? Nebudu říkat názvy, nejsem sebevrah. Já nevím, možná je to takhle správně, ja už jsem dávno v těhle kruzích persona non grata.

O to větší respekt mám vůči lidem co si na tohle nehrajou, který jsou mimo tenhle začarovaný kruh. Zefv, Tashi, Vegy, team RFP, Fource a další. Někteří lidi uměj dát šanci hudbě aniž by ji dělal tamhle Standa od naproti. A tohle je první krok k tomu se zbavit vesnické mentality v rámci scény.

Každopádně, já mám teď díky svýmu videoblogu docela velkou základnu fanoušku v Rusku a jestli mě nějaká kapela nadchne – rád pomohu s jejích propagaci. Náš poslední klip nasbíral 200 000 shlédnutí, předposlední – 100 000. Samozřejmě už jsem slyšel i to, že to máme koupený, ale tak o tomhle vnímání věcí už jsem mluvil o pár odstavců nazpátek. Dokonce se nám s mým kytaristou Nikem stala dost vtipná věc – jednou jsme šli na nějakou lokální akci a tam Nik potkal kámoše z nějaký český kapely. Po krátké a veselé konverzaci se Nik toho kámoše zeptal jak se daří jeho kapele – na což ten nasraně řekl ‘noo, 100 tisíc na klipu nemáme no’… Achjo.

Musím říct, že mi imponuje tvoje upřimnost, byť třeba ne se vším souhlasím. Zmiňoval jsi Ameriku, kde jsi poměrně úspěšně působil, udělal sis jméno, nabral zkušenosti. V nedávný době jsi se tam chystat trvale usídlit, chtěl jsi dělat rozlučkovou akci. A najednou jsi tu z ničeho nic nakonec zůstal… proč?

Protože lidem nerad dělám radost. Ne, kecám. Odložil jsem to. Měl jsem určitý plán, letenku jsem si kupoval s předstihem 1 rok. Zařizoval jsem si tam bydlení, hraní, práci, prostě všechno. Odešel jsem z práce. Pak mi ale letecká společnost měsíc před odletem napsala, že se moje letenka ruší. Taky bylo načase žádat o české občanství. Naskytla se dobrá pracovní příležitost. A další věci, a další. No a ve finále jsem si řekl, že to asi bude znak. Že ještě není ten správnej čas.

Taky jsi se zminoval o touze zbavit se ruského občanství. Když jsi mi to popisoval byla to poměrně dost složitá procedura. Povedlo se?

No, nemohu s tím začít dřív než dostanu to české. A ono to sice podle zákona má trvat půl roku, paní úřednice mi ale řekla, že v reálu to trvá spíš rok a půl. Takže netrpělivě čekám. Ale jo, od ruského občanství se člověk musí odkoupit. Za docela balík.

Na kolik to vyjde? A jsou s tím spojený i nějaký jiný obstrukce, který tu třeba my v Čechách nemáme?

Jestli si to správně pamatuju tak to stojí 20 tisíc korun, plus mínus. A ano, byrokratický peklo a spousta nepříjemných pohledů ze stran ruských úředních babiček.

Tak to je celkem darda. A má ta touha vzdát se náruče matičky Rusi nějakej konkrétní principiální důvod?

Ačkoliv mám hrozně rád všechny svoje ruské fanoušky a posluchače, a těch bych se nikdy nevzdal, nechci mít s Ruskou Federaci a jejím imperátorem absolutně nic společného.

Tím narážíš na státní uspořádání a současnou situaci?

Ano, jestli můžu použít slovo “současný” v kontextu režimu co trvá už 16 let

Jak jsi již zmiňoval, tak krom zpívání se ještě aktivně věnuješ natáčení videí. A podle čísel ti to docela jede, byť natáčíš primárně pro rusky mluvící publikum. Tady v Čechách krom RockCastu, Vegyho livestreamů, coverů Velkytlustý0 a toho, o co se pokušíme my, něco podobnýho defacto neexistuje. Neuvažoval jsi, že se zaměříš i na český publikum? A má podle tebe něco jako hudební youtuberství v těhle končinách potenciál? V čem se mimochodem liší český a ruský publikum obdobných videí?

Uvažoval jsem nad tím, abych pravdu řekl co se youtube money týče, tak jsou ruská shlédnutí zatraceně levná… ale vůbec netuším čím začít. Bojím se že by mě český trh nepřijal, jak kvůli názorům, tak kvůli třeba přízvuku a tak. I přesto že se snažím vždycky zachovat ironicky/sarkastickou image jsem obyčejný zastaralý emokid, který se bojí negativních ohlasu. V čem se liší? Myslím že je český publikum trochu složitější k okouzlení. Taky si všímám nesmyslných statistik i u velkých českých Youtuberů – jak může někdo mít třeba 500 000 odběratelů a přítom v průměru 30-60 000 shlédnutí na videích?

 

A když už jsme u těch Youtuberů, což je teď takový vděčný téma na probrání. Zaujal Tě někdo konkrétní? A jak je na tom podle tebe úrovni českej a ruskej internetovej videoobsah?

Rusko je samozřejmě hrozně moc napřed. To bude tím, že je mnohem větší. Víc formátů a žánrů, lepší kvalita střihu i hardwaru. Ale co se týče toho, jak je drsná konkurence, tak maličký Česko rozhodně vede. Tady je to mezi topama Youtuberů žraločí zápas, no friends.

A chýlíme se do závěru! Díky moc za tenhle rozhovor, bavilo mě ho vytvářet. Počítám s tím, že za něj od zbytku core scény dostaneš trochu kartáč? A je ještě něco co bys fanouškům Klubovny a čtenářům obecně chtěl vzkázat?

Já děkují za vyslechnutí. Ano, nejspíš s mým názorem spousta lidí souhlasit nebude a je to v pořádku. Spousta lidí si po přečtení řekne – on je jenom nasranej, že už nikoho nezajímá. A ano, je to tak. Není to příjemný dřít na co nejkvalitnějším produktu, co dokážeš vytvořit, investovat peníze, čas a síly, aby ses ve finále setkal s přehnaným nezájmem.

Ať se milí čtenáři podívají na nový klip mojí nové kapely a řeknou mi, že je to snad špatně napsaný, špatně nazpívaný, natočený? No, to je jedno. Chtěl bych na závěr říct, že se omlouvám před lidma kterým jsem opravdu ublížil nebo ukřivdil. Mohl bych vypsat jména, ale to bych pak na někoho určitě zapomněl a to nechci.

Pak je tu o něco větší skupina lidi který jsem neudělal nikdy nic a která se akorát ráda přidává k jakékoliv veřejné popravě. Před nima se nemám za co omlouvat. Všem ale přeji o trochu víc upřímnosti k ostatním, ale hlavně k sobě.

 

Co si o tomto rozhovoru a hostovi myslíte? Dejte nám vědět na našem Facebooku nebo Instagramu!