Mnohé přinesl, ale taky nepřinesl. Nepředbíhejme.
Jako první na stage vyběhli Counteparts. Mimochodem brzy se můžete těšit i na rozhovor s jejich frontmanem Brendanem. Paradoxně mnohem uvolněnějším dojmem působil, jak frontman, tak celá kapela mimo stage, než přímo na ní. Jistě za to mohl nezvyk z obří stage i prostoru. Pár let dozadu Counterparts rozebrali Sedmičku na hadry a najednou před sebou měli v té době zhruba tisícihlavý dav, který si je upřímně moc neužíval. Důvod?
Naprosto příšerný ozvučení! Forum Karlín, které se obvykle vyznačuje pravým opakem, tento večer selhalo na plné čáře. A to, co při jejich setu předváděl Mr.Zvukař byla skoro řízená poprava. Chápu, že je jakousi zvyklostí trochu ztlumit tu úplně první předkapelu, ale tohle? Velmi smutné pokoukání, kterému podlehla i samotná kapela. Prostě si to odehráli, ale na jejich výkonu byla patrná značná skleslost a demotivace. Zklamané tváře měla i část publika, která přišla právě na ně. Od legendárního koncertu na Sedmičce tedy další spíše průměrný výkon, tentokrát však zapříčiněný nakloněnou rovinou, která ale nehrála na jejich straně.
Tak jako nemalá a možná až skoro poloviční část publika jsem se ale těšil na jejich následovníky v line-upu. While She Sleeps.
WSS jsem naposledy viděl v Bratislavě, kde ještě po boku The Amity Affiction tehdy hráli jako první, nicméně i díky rovným podmínkám pro všechny zúčastněné obě další kapely přejeli. Jeli tak neskutečně, až se z toho zhroutil samotný proud. Tentokrát se však nic takového nekonalo. A to ne z důvodu, že by WSS nějak polevovali v aktivitě, naopak. Vysoký standart, který by dokázal zkratovat energií i Temelín a Dukovany současně pokračoval, jenže….
…co ten zvuk? Zpěvy bylo tak tak slyšet, v podstatě hrála jenom jedna kytara, kopáky na půl žerdi. Z tváří členů kapely byla vidět pochopitelná značná frustrace. Bylo to jakobyste mohli být hvězdou Manchestru United, ale oni by vás nechali hrát maximálně někde na Dukle a to ještě se střídavými (čti strádavými) starty. WSS si tak svou frustraci vybíjeli spíše na stojanech, rackem a podobně. Byl to smutný pohled, ale i přesto se WSS stali hlavní hvězdou večera. Lavina energie, která jela na 50% i přesto potvrdila, kdo je králem současného metalcoru a kdo na stagi umí rozpoutat tu pravou diktaturu.
A pak přišel hlavní chod. Chod, kde bylo konečně naplno prostřeno. Osvícení, projekce a co se to nestalo? Dokonce i ten prokletej zvuk začal za něco stát. Ale, že to trvalo! Tedy upřímně ten zvuk nebyl furt úplně zázračnej, ale i přesto byl rozdíl do uší bijící. Výkon “Árčí” byl jako vždy precizní a v případě WSS a Architects by se dalo mluvit v tom kralování o místodržitelství.
Každá kapela vládne jinými prostředky, přitom u Architects je čím dál tím víc partné, že kralování v podobě Sama Cartera už hraničí s určitým kultem osobnosti. Fantaskní projekce a celkový atmosféricky vizuální požitek musel polahodit každému oku v sále. Na druhé straně by set mohl být klidně o čtvrt hodinky kratší a chybělo asi více překvapivých momentů. Vysoký standart, ale WSS potvrdili Bratislavu a byli zkrátka výraznější. I přesto to byl další hudební diktát.
Celkově vzato tedy exkluzivní soupiska dotáhla několika tisícihlavé monstrum, které si večer náležitě užívalo (někteří ještě značně před samotným začátek akce) a bylo vděčno za to nejlepší, co současná corová muzika nabízí. Kéž by se to samé dalo tvrdit i o zvukařích, kteří přispěli k tomu, že se z koncertu ovšem nořilo i spoustu ponurých tváří, které čekaly víc a nedostaly to. Nikoliv však vinou kapel, škoda.
Ať už za tím stálo cokoliv, sázka na jinak velmi oblíbené Forum Karlín se tentokrát bohužel příliš nevyplatila.
Gumi, 2018