Endru: Včera jste zahájili tour, akorát jste přijeli z první show ve Švýcarsku. Jak to probíhalo, jaký jsou dojmy?

Bredan: Je to tak, Švýcarsko nikdy nebyla naše silná země. Nikdy tomu nebylo tak, že by nás Švýcarsko milovalo, ale když jsme vlezli na stage, viděli jsme hromadu lidí, a všichni vypadali opravdu natěšeně. Bylo to fajn. Normálně v Curychu vystupujeme v menších klubech, teď ale hrajeme s Architects… Byly tam spousty lidí, tipuju tak 1500.

E: To zní dobře. Měli jste vůbec čas si trochu odpočinout nebo si před dnešním koncertem dát aspoň pivo?

B: Zůstávali jsme přes noc v hotelu v Curychu a vyráželi v 5:30. Sem jsme dorazili asi tak před hodinou. Na týhle tour je ale všechno celkem uvolněný. My předskakujeme, takže jakmile máme věci na stage a je nazvučeno, můžeme si dělat, co chceme. Máme Prahu rádi, užijeme si to pokaždý, když tu hrajeme. Tak se uvidí.

E: Nedávno jste vydali nový album. Proč jste se rozhodli jet na tour s Architects a neudělali jste radši vlastní tour?

B: My jsme menší tour po Evropě jeli před pár měsícema a hned po tom jsme naskočili na další s The Amity Affliction. Vlastně jsme účast na týhle šňůře potvrdili nějak v tý době. Sam mi napsal, jestli s nima chceme jet. Bylo to jasný, že chceme. S Architects jsme kámoši snad od roku 2010. Nějakou chvilku už se známe, jeli jsme spolu jednu z jejich posledních tour po Evropě v roce 2015, společně s Every Time I Die a Blessthefall. To byla pravděpodobně jedna z největších tour, kterou jsme tady do tý doby dělali, a hrozně nám to pomohlo. Takže když mi Sam napsal, nadšeně jsem to odsouhlasil. Potom ještě jedeme tour se Stick To Your Guns po Státech. To jsou taky naši dobrý kamarádi. Mám tu kapelu rád a chodí na ně hodně lidí. Spousta lidí nás tam uvidí poprvý, takže jsme o tom ani nemuseli přemejšlet, prostě budeme trávit čas s kámošema a zahrajeme si na super show. Jasně, že to uděláme.

Endru s Brendanem v zapálené debatě

E: To dává smysl, dostanete nový album mezi co nejvíc lidí.

B: No jasně, jsou to větší kluby, přijde víc lidí. Až tu pojedeme naší vlastní tour, tak si třeba i lidi, který nás teď uvidí náhodou, řeknou – hele, hrajou tady Counterparts, a neni to tak drahý, jdeme tam. V podstatě je to tak, že chytáš další lidi a stavíš je před rozhodnutí. Tohle je naše kapela. Libí se ti nebo ne? A pak se sami rozhodnou, jestli na nás ještě někdy zajdou.

E: Poslední album jste vydali docela neobvyklým způsobem. Mám na mysli vypuštění pěti, šesti singlů před samotným vydáním desky. Co vás k tomu vedlo?

B: S tim, jak se teď věci maj, a mám na mysli streaming, Spotify a Apple Music, musíš tak nějak pracovat s faktem, že pokud vydáváš novou desku v roce 2017/18 nebo později, lidi už většinou nepřijdou do obchodu a nekoupí si hudbu. Takže je musíš zaujmout jinak. Celkem hodně lidí si počká, a moc jich nepředobjednává. Existujou věrný fanoušci, který to dělaj. Ti si vždycky předobjednaj desky kapel, který milujou, což je boží. Ale spousta lidí si spíš řekne „ehh, ještě si počkám, jestli se mi to bude líbit, než to koupim“. Takže z You’re Not You jsme vypouštěli single každej měsíc, možná rychleji. Tim se povedlo vyvolat určitej šum mezi lidma. Je to jednoduchý, když slyšíš 6 songů z alba, kde jich je dohromady 11, a libí se ti, je to už víc než půlka desky, a hodně lidí si řekne – okay, tak si to koupim, slyšel jsem 6 songů a je to super, tak si koupim třeba vinyl v limitovaný barvě, speciální triko nebo tak něco. No a s Counterparts se to má tak, že se spousta lidí bála, jak budeme znít, protože hlavní autor songů odešel. Takže jsme prostě vydávali jednotlivý písně, aby všichni věděli, že nemusí mít obavy.

E: To můžu vlastně potvrdit, díky vydanejm singlům jsem si tuhle desku taky předobjednal.

B: Určitě. Jak se jednou dostaneš na úroveň velký kapely, tak můžeš vydat single stylem „hele, tady je náš novej song a album vychází za 4 měsíce“, a nic moc víc nedělat. Ale my už jsme hlavně chtěli začít hrát nový věci na živo. Třeba když jsme byli na Warped Tour, chtěli jsme zahrát Bouquet, chtěli jsme zahrát Thieves. Prostě věci, který lidi ještě neslyšeli. Řekli jsme si, že je prostě vypustíme. No a? Jakmile je něco na internetu a lidi si to můžou poslechnout, začne se to projevovat obousměrně. Na jednu stranu to zvýší prodejnost desky, ale hlavně to napomáhá živý show. Upřímně si myslim, že to pomohlo víc zaujmout lidi. Asi to tak budeme dělat i nadále.

E: Zmínil jsi změny v kapele, v podstatě jste vyměnili celou sestavu.

B: Jo, všichni kromě mě už se vystřídali.

E: Jak vám to teď funguje? Mám na mysli hlavně novýho kytaristu.

B: Parádně! Upřímně, jde to fakt dobře. Když Jessie odešel, bylo to takový, no, však víš. Všichni, kdo maj Counterparts rádi, včetně nás, se dost báli, co bude. Byl hlavním tvůrcem hudby a říkali jsme si – co teď budeme dělat? Ale přesně v ten moment už Blake chvíli nehrál s Hundredth a jeho další kapela v podstatě ukončila činnost. Blake mi zavolal, když s náma Jessie jel poslední tour, a zeptal se, jestli by s náma mohl hrát. Pořád jsem sháněl další lidi, který by se k nám mohli přidat, ale Blakea známe snad odjakživa. Víme, že je skvělej kytarista, píše skvělý songy a je to v pohodě týpek. Tak jsme si řekli, že přestaneme hledat kytaristu, a zkusíme, jestli to bude fungovat. Řekli jsme mu, ať prostě přijde, že to zkusíme, ale že to už má nejspíš v kapse. Tak se Blake přidal, začali jsme tourovat a všechno bylo v pohodě. Začali jsme spolu psát nový věci u mě ve sklepě v Hamiltonu. A já si říkal – jo, budeme v pohodě. Dokonce si myslim, že tohle je naše nejlepší deska. Neni tam žádnej bullshit. Tohle jsou prostě přímočarý songy Counterparts. Řekl bych, že odvedl fakt dobrou práci. Určitě to pro něj nebylo lehký, musel zacelit velkou díru, což se mu, myslim, povedlo. No, a pak přišel Tyler, když odešel basák Brian. Brian skončil, protože už ho nebavilo bejt neustále na tour. Dohodil ho vlastně Blake se slovy „Hele, můj spolubydla hraje v kapele Orthodox, ale mohl by nám pomoct“. A taky se tak stalo, odehrál s náma tour se Senses Fail, Warped Tour a pár dalších. Nakonec jsem mu řekl „Jsi dobrej, máme tě rádi. Jestli chceš bejt v kapele, tak tu klidně zůstaň.“ A on to odsouhlasil.

E: Zní to, že je celkem jednoduchý dostat se do Counterparts.

B: Docela jo, prostě pokud umíš hrát a je s tebou zábava, tak tě berem (smích)

E: Jasný, pojďme se ale na chvíli vrátit k albu. Z tvýho pohledu je to nejlepší deska CP. Pro mě taky, v podstatě mi hraje neustále a za každý situace. U předchozích alb se mi většinou hodně líbilo 3 až 5 písniček a zbytek mi připadal spíš jako takovej doplněk. Čím to je?

B: Přesně tak. Myslim si, že s přibejvajícíma rokama se lepšíme. Většinou jsme mívali pár výraznejch songů a ve zbytku jsme se tak nějak snažili najít. Třeba na Current Will Carry Us bych řekl, že máme tak 5 fakt dobrejch písní, a zbytek je tak trošku „eeh“. No, a jak jsme dělali další desky, začali jsme si to uvědomovat. Ve smyslu „jo, tenhle song je dobrej, ale asi by neměl bejt na týhle desce, nehodí se tam, tak ho prostě vyhodíme“. A u posledního alba jsem si řekl, že chci desku, na který budou songy, který všechny budeme moct hrát živě a lidi je nebudou přeskakovat. Prostě jsem chtěl, aby to lidi poslouchali celý, od začátku do konce. A docela tomu pomáhá i fakt, že deska je kratší než půl hodiny. Je krátká, ale k věci. Nemusí to bejt hodinu a půl dlouhá kulminující deska. Ne, napíšeme 11 nebo 10 songů, který chtěj lidi slyšet. Když teď hrajeme cokoliv z poslední desky, lidi zpívaj s náma, stejně jako když hrajeme třeba Burn nebo něco na ten způsob. A ta odezva je super.

E: Všechny texty jsou dost hluboký a emotivní, píšeš to všechno sám?

B: Díky. Je to tak, od počátku kapely jsem ten, kdo píše texty. Je to můj hlavní přínos pro kapelu. Nejsem zrovna nejlepší kytarista, i když něco málo zvládnu, a občas tu a tam přihodim nějaký nápady. Určitě to neni tak, že bych si sedl a napsal celou píseň, ale pokud jde o texty, píšu všechno já.

E: Čerpáš všechny texty z osobních zkušeností?

B: Určitě jo. Jsme tenhle typ kapely. Teda, ne, že by si lidi, co mě tolik neznaj, řekli „jo tohle je asi o tomhle“, ale když se na texty koukám zpětně, vim přesně, o čem jsem psal. O konkrétní osobě, konkrétní věci, konkrétní zkušenosti. Přistupuju k textům tímhle způsobem. Je to prostě víc osobní. Na pódiu potom zpívám slova, který jsem fakt napsal. Ve smyslu, že myslim vážně to, co říkám.

E: Další věc, která mě zajímá, je cover art posledního alba. Má to nějakej význam? Je tam bílá budova uprostřed ničeho. Co to znamená?

B: Jo, tuhle fotku jsme pořídili v Japonsku. Je to z jedný zahrady v Tokiu. Když jsme s Treyem procházeli materiál… Dělá nám v podstatě všechen vizuální materiál pro kapelu. Všechny designy merche. Teď třeba pracuje na novym klipu, kterej zrovna natáčíme. Tak když pracoval na podobě poslední desky, prostě jsme procházeli fotky, který v průběhu pořídil. A já to vysvětluju asi takhle. Ta fotka nemusí pro někoho znamenat vůbec nic, ale reflektuje ten čas, kdy jsme byli v Japonsku a měli jsme úplně novou sestavu. A byli jsme si nejblíž jako kapela. Ve smyslu, že spolu všichni vycházíme a nikdo by nechtěl bejt někde jinde. Bylo to skvělý uvolněný období a do jistý míry to zachycuje tu změnu. V podstatě celá deska je o proměně z jedný věci na druhou, ať už dobrou nebo špatnou. Pro nás ta fotka zachycuje ten čas, kdy najednou bylo všechno v pohodě, všechno bylo tak jak má. Ale jak jsi říkal, hodně lidí se na to podívá a řekne si – co je to sakra za barák? Nás to vždycky vtáhne zpět, na konkrétní místo a čas, kterym jsme si prošli, a k tomu, jak jsme se z toho všeho dostali. A taky si myslim, že to prostě vypadá dobře! Hodně modernistickej minimalistickej design, kterej se nám s Treyem oběma dost líbí. Řekl bych, že to funguje. Jinejm lidem může připadat, že ne, čemuž rozumim, ale nakonec to neni důležitý. Jde o hudbu. Ten cover art by mohl bejt v podstatě jakejkoliv, třeba jen bílý pozadí s přeškrtnutym kruhem, nebo taky bez ničeho. A lidi by si řekli „Jo, proč ne?“ A my bychom ušetřili prachy, kdyby se to tisklo v jedný barvě… Možná to tak někdy uděláme!

E: Trochu to vypadá, jako že budujete novej domov pro kapelu.

B: Jo, přesně tak. A taky máme na desce věci jako třeba Haunt Me s textem „you haunt me like an empty home“. Jsou to věci, který se s tebou táhnou celej život. Jako u tý budovy v Tokiu, která tam už je stovky let, a viděla tolik lidí, a tolik lidí kolem ní prošlo. To do určitý míry reprezentuje, kolik lidí přišlo a odešlo z mýho života, jak se některý z nich vrátili nebo zůstali déle než ostatní. Je to metafora. Ale je mi jasný, že spousta lidí si řekne – ty vole, nevim (smích). A to je v pořádku. Podstatný je, aby se líbily songy.

E: Dobře, nechme desku chvilku stranou. V Praze jsem vás měl možnost vidět ve spoustě menších klubů, dneska hrajete nejspíš v tom největším z nich. Jakej je to pocit?

B: Je to tu obrovský! Je to fakt šílený, pro nás dost jiný. Je to pravděpodobně největší prostor, ve kterym jsme kdy hráli. Je to docela děsivý, ale myslim, že to bude v pohodě. Pokud budeme hrát dobře, tak by to mělo bejt ok.

E: Obvykle tu bejvá dost dobrej zvuk, tak snad se to povede. Nedávno jsem četl, že budete hrát na fesťáku Brutal Assault. Je to součástí nějaký další tour ?

B: Jo, hrajeme na BA. Ještě k tomu nemám všechny detaily. Ale pojedeme pravděpodobně s nějakou spřátelenou kapelou. Mluvili jsme třeba o pár společnejch festivalech a nějakejch menších show v blízkym okolí. Ale na BA určitě zahrajeme. Bude to skvělý, když se tak koukám na lineup. Jsme tam v podstatě jedna z nejméně tvrdejch kapel. Jsou tam takový kapely jako třeba Converge, Behemoth, spousta blackmetalovejch kapel. Hrozně se na ty tři dny těšim.

E: Pojďme trochu probrat úskalí života na tour. Co ti chybí nejvíc?

B: Upřímně, já jsem na tour rád. Samozřejmě mi hrozně chybí rodina, přátelé, pes a přítelkyně. Je to vždycky dvojsečný. Buď jsem na tour s Counterparts nebo s mojí druhou kapelou END. A když nejsem na tour, jsem víceméně doma. Třeba sedim na gauči a říkám si „Ty vole, já se tak nudim, chci jet zase na tour.“ A pak na tý tour jsem a zase si říkám „Sakra, dělám toho moc, chtělo by to trochu relaxovat.“ Jak jsem říkal, jsou věci, který ti chyběj, ale pak přijedeš domu a po chvíli se ti přejí. A naopak třeba na tour si říkám „super, jedem zase dodávkou a je to boží“, ale po desetihodinový jízdě už mě to začne děsně štvát.

E: Jasný. Dál mě zajímá věc, kterou jsi sám zmínil – END. Plánujete třeba evropskou tour?

B: To je celkem vtipný, protože Will, náš kytarista, hraje v kapele Fit For An Autopsy, a myslim, že Nouk z Avocado Booking tady bookuje jak FFAA, tak zároveň i END. A naposledy, když spolu mluvili, tak se to neslo v duchu „ Jasně, jasně Fit For An Autopsy, ale hlavně každej chce, aby END přijeli do Evropy.“ A to nám Will říkal. Pro mě je to v pohodě, já tu vlastně jsem skoro pořád. Ale někteří maj kromě kapely i další věci, třeba Will a Greg oba nahrávaj, Andrew nahrává bicí pro další kapely a Jay stále studuje, teda, je holič na plnej úvazek, ale myslim, že k tomu studuje. Takže neni úplně jednoduchý se dát dohromady, zvlášť když to ani pro jednoho neni práce na plnej úvazek. Ale přesto jsme o tom už mluvili, a možná až příště budeme dělat tour Counterparts, END by mohli jet jako support. Budu akorát muset odzpívat dva sety, ale už jsme to vyzkoušeli v Kanadě před pár měsíci a bylo to super. A v Evropě se tyhle tvrdší věci vždycky líbí. Takže doufám, že to vyjde. Sice zatim nevim kdy, ale pravděpodobně někdy s Counterparts, protože bude v podstatě potřeba přidat jen 4 další lidi. Podělíme se třeba o autobus. Uvidíme.

E: Doufám, že se to brzo povede.

B: Jo, třeba kdyby END byli na BA. Vlastně si myslim, že se tam END hodí víc než Counterparts, ale … No, možná příští rok! Kdo ví. Bylo by to super.

E: Dobře, čas nás tlačí ke konci. Děkuju za zodpovězení dotazů. A přeju, ať vám to dneska vyjde co nejlíp.

B: Díky, bude to velký. A díky za rozhovor!

Endru, 2018

HOT INFO: Máme pro Vás rozhovor s Brandonem z COUNTERPARTS ❤️ Endru je hlava a dal svůj první rozhovor s obřím přehledem ☝️ Rozhovor velmi brzo k přečtení na našem webu 🤘

A post shared by Klubovna – www.klubovna.net (@klubovna_cz) on Jan 25, 2018 at 8:28am PST