Nedávno jsem vzpomínal na koncerty v klubu V Jelení. Byl to klub, ve kterém jste často hrávali a já osobně ho měl hodně rád. Hlavně tu domácí atmosféru, jako kdybych dělal koncert u sebe v obýváku. Jak na tenhle klub a tu dobu vzpomínáte? Myslíte, že se toho v téhle hudební branži hodně změnilo nebo je spousta věcí při starým a došlo jen k určitému vývoji? A narazili jste při svých cestách na podobný klub?
Jelení bylo výjimečný právě tou atmosférou, kterou popisuješ. Ale je to už fakt dávno, hráli jsme tam naposledy před více než sedmi lety s Mara Jade a Norman Bates. Za ty roky, co hrajeme jsme pár typově podobných míst našli, ale bylo jich málo. Určitě mezi ně patřil Azyl v Ústí nad Labem, to bylo parádní místo. Co se změn v „hudební branži“ týče, změna tam je, ale nemyslíme, že ke špatnému. Pár klubů už nefunguje, naopak se objevily nové. To samé platí o promotérech. Je to normální vývoj.
Které kluby současnosti máte rádi? A ve kterých se vám dobře hrálo a cítili jste podobnou nebo stejnou atmosféru jako V Jelení, jestli nějaký takový byl? A jaké vaše zahraniční tour, či cesta byly pro vás nejpřínosnější?
Naše srdce je na Sedmičce, o tom není pochyb. V podstatě všichni jsme tam vyrůstali jako fanoušci a samozřejmě jsme tam zažili i spoustu parádních akcí jako kapela. Na konci minulého roku jsme jeli společné tour s Homesick a The Shifty Grifts. S klukama se známe a tohle tour náš vztah ještě prohloubilo, navíc jsme poznali zase pár novejch míst.
Teď trošku z jiného soudku. Za ty léta, co vás znám a chodím na vaše koncíky jste prošli určitými personálními změnami. Před časem nahradil Standu za mikrofonem Michal. Jste se Standou stále v kontaktu? A jak příchod Michala ovlivnil kapelu? Myslím, že hudebně se trošku změnilo směřování, i když vlivy vašich idolů jsou stále ve vaší tvorbě patrné.
Standa už je pár let pryč, to je pravda. V kontaktu je se Standou hlavně náš bubeník Stanley. Mike k nám hned zapadl, sedíme si lidsky a samozřejmě i hudebně, takže dělat společně nový věci je radost. Co se hudebního směru týče…asi se nějak vyvíjíme, to přichází s věkem.
Někteří z vás prošli i dalšími kapelami před tím, než začali hrát v AFP (tohle je otázka spíše na Filipa možná). Můžeš nám o nich říct více? Mám na mysli hlavně kapely Motaba a Diseria? Právě v Diserii s vámi byl Dejf, pozdější zpěvák !úl. Člověk hodně poslouchající black metal, který myslím má rádo dost z vás. Nebo se pletu?
Filip hrál před AFP ještě jako teenager v Diserii, to máš pravdu, Motaba byli kámoši z Modřan, ale člensky k žádnému prolnutí nedošlo. Diseria byla kapela pár kluků ze střední, co měla ráda metal a hc. Dejf měl sice v tu dobu asi nejradši Slipknot, ale black metal si ho pak našel. V AFP poslouchá black hlavně náš basák Michal. Ostatní spíš výjimečně.
Na albu Escape máte i jeden cover. Konkrétně skladbu “Be Quiet and Drive” od Deftones. Čím vás Deftones tak ovlivnili v tvorbě? A proč zrovna oni, když se tak zeptám?
Deftones máme všichni čtyři hodně rádi a tenhle cover je jeden z mnoha, co jsme za ty leta secvičili. A když jsme šli do studia, tak nás prostě napadlo, že ho taky nahrajeme, protože v tu dobu jsme ho zrovna docela hráli ve zkušebně i na koncertech. Na albu nakonec skončil jako bonusová skladba.
Které české kapely minulé i současné máte rádi? S kterými si rozumíte i po lidské stránce?
Je jich hodně, takže to spojím. Už zmínění The Shifty Grifts, Homesick, sedli jsme si s Cumulonimbus, máme rádi Underside (Mikovu první/druhou kapelu), Baestien, Flowers for Whores, Norman Bates, Mara Jade, Daerwin, Kannout, Never left Behind a spoustu dalších.
Těším na váš sobotní koncík na Sedmičce v tomhle legendárním klubu. Jak ho vnímáte vy? Prožili jste na něm spoustu skvělých akcí. Která byla pro vás ta nej?
Jak už jsme psali dřív, Sedmička je pro nás klub číslo jedna. Těch akcí byla spousta. Namátkou koncerty Darkest Hour, Endstand, Walls of Jericho, Torche, Mono a jmenovat bysme mohli hooodně dlouho.
Tak to je vše. Díky moc za rozhovor a ať se daří. Uvidíme se v sobotu na Sedmičce a jestli chcete něco vzkázat vašim fanouškům a čtenářům Klubovny, je to vaše.
Doražte v sobotu na Sedmičku a kdo tenhle koncert nestíhá. Může si to vynahradit 27. září, kdy znova na Sedmičce hrajeme s Cumulonimbus a November Might be Fine.
Hadrabák, 2018