K dění na aktuálním hokejovém mistrovství v hokeji má co říct, protože se na pódia dostal právě z ledové plochy. Nejen o poměrech panujících v hokejovém prostředí, někdejších nyní slavných spoluhráčích, ale i zkušenostech z módního mola či spolupracemi v rámci kampaní na sociálních sítích, se pro Klubovnu rozpovídal – Václav Rouček.

Muž netypického hlasu, ale i otevřených názorů, známý zejména z úspěšné alternativní formace VR / Nobody!

Zdroj (Facebook: VR / Nobody)

Právě probíhá hokejové mistrovství světa, takže se Tě nemůžu nezeptat, jak odhaduješ šance našeho výběru. 

Jo vypadá to docela dobře, tým ukázal sílu i odhodlání. Poprvé za dlouhou dobu mě baví naši obránci, ale pak o úspěchu nebo neúspěchu rozhoduje čtvrtfinále. Tak jsem zvědavej, ale zatim se mi líběj.

Sledování hokejového mistrovství světa je u nás pojímáno takřka jako celospolečenský rituál. Holduješ spíš navštěvování hospod nebo naopak zápasy sleduješ v klidu a sám, bez rušivých vedlejších elementů?

Nejradši koukám na hokej se svejma kámošema – většina bývalí spoluhráči, nejlépe doma. Jsme schopný si vyřvat hlasivky ale i v obýváku (smích).

Neptám se Tě na to jen tak, protože tvoji cestu k hudbě lemuje poměrně netradiční cesta skrze ledové kluziště. Jak dlouho a na jaké úrovni jsi hokej hrál? Dostal jsi se například do nějakého krajského či reprezentačního výběru?

Hrál jsem vrcholově asi do 19 a jako malej jsem hrál za Beroun, kde mezi spoluhráči byl i třeba Radko Gudas, dnes reprezentační obránce z NHL. Potom jsem někdy v 8. třídě absolvoval letní kemp na Spartě. Mezi hráči, co většina teď hraje extraligu a byli tam zvyklí, jsem se ale tak rychle prosadit nedokázal, šel jsem tedy hrát za HC Kobra Praha, kde jsem hrál od 9. třídy a dostal jsem se pak i do výběru Prahy, se kterým jsme vyhráli takové “Mistrovství ČR”. Za svou kariéru jsem byl často kapitánem, nejlepším střelcem sezóny a troufám si říct, že mám na hokej skoro stejný talent jako na hudbu (smích).

VR od hokeje neupustil ani během hudební současnosti.

Co Tě vlastně vedlo k tomu s hokejem seknout a zaměřit se na hudbu?

Hlavně asi to, že jsem chtěl zažít už konečně něco jinýho než jen fyzickou dřinu, řídit se podle rozvrhu zápasů a tréninků a muset respektovat trenéra, který pro mě absolutně neměl autoritu. Mám rád volnost, táhlo mě to k rozvíjení svojí další osobnosti – kreativity. Zároveň mám při námaze problémy se zády a představa, že vsadíš všechno na dráhu sportovce, pak se ti něco stane a všechno, co jsi pro to dělal celý život se najednou zhroutí, to by teprve pro mě byla bolest. Obrovský respekt všem, co to zvládnou na nejvyšší úrovni dělat celý život. Já hokej miluju hrát a rekreačně se mu věnuju doteď, ale už jen pro radost.

O poměrech v českém mládežnickém hokeji se v posledních letech mluví spíše v negativním světle (úbytek hráčů na draftech, tlaky ze strany rodičů viz. kauza Palasčák x Růžička, přebujelá liga, korupce). Zaznamenal jsi některý z těchto nešvarů i během své aktivní kariéry? A co považuješ za největší kámen úrazu současného českého hokeje?

Já bych řekl, že spíš se kvalita mladých kluků všude ve světě výrazně srovnala a my jsme trochu usnuli na vavřínech zlaté generace okolo roku 2000, kdy jsme vyhráli 3x za sebou mistry světa. Nikomu tehdy moc nedošlo, že ta generace byla výjimečná. Teď už zase začíná být líp a kluci co jim je 19 začínají vystrkovat růžky. Jinak rodiče samozřejmě v klubech typu Sparta se snaží angažovat, aby ten jejich kluk hrál v co nejvyšší pětce :))

Sleduješ i NHL? Máš v ní i nějaký oblíbený tým nebo hráče?

Sleduju to, bohužel ne live, ale ta hra je tam úplně neskutečná. Všechno dotažený do největšího detailu a playoff je fakt skvost, šílenství, vrchol. Nefandím nikomu konkrétnímu, ale ty mladý hráči jako Auston Matthews, Connor McDavid, Johnny Gaudreau nebo fin Aho jsou naprostej nesmysl.

Přejdeme ovšem už k tobě. VR / Nobody se stali ihned po svém debutu před dvěma lety okamžitou senzací mezi mladými alternativními uskupeními napříč žánry a na nezájem jste si rozhodně nemohli a nemůžete stěžovat. Jak zpětně tenhle okamžitý hype vnímáš? Stačil jsi to tehdy vůbec vstřebávat?

Jupí, už jsem myslel že to bude jenom o hokeji (smích).

V ten moment jsem to tolik nevnímal, bylo spoustu pozitivních ohlasů a začly se dít okolo nás věci, rozhovory, články, focení, atd… ale já mám hodně kritickej pohled na nějakej hype a snažim se tím nenechat unést. Pro mě bylo důležitý na tom neusnout, dělat hudbu pořád tak jako jsem jí dělal do tý doby – upřímně, z hloubky a z lásky. To mě neopustilo doteď a snad mi to vydrží co nejdýl. Pořád věřim, že “the best is yet to come…” (pozn. red: úryvek z textu Slashlove).

Zatímco Nobodyho (DJ Nobody Listen) již fanoušci i kritici znali, ty ses stal defacto zcela novou tváří. Nepřehlédnutelný je především tvůj hlas. Leckomu by mohl evokovat například operu či prvky vážné hudby. Zpíval jsi předtím například ve sboru nebo sis cestu, k této nevšední hlasové poloze, hledal sám?

Jojo, Kuba už byl v tý době docela známý jméno, já jsem byl novej, zároveň tu scénu jsem měl nakoukanou, takže jsem docela věděl, do čeho jdu a těšil jsem se, až můj hlas lidem představím. Sborem ani vážnou hudbou nejsem v projevu poznamenán. Ten “operní” projev mě baví, ale polohy v hlase hodně střídám, nerad se opakuju.

Podobně jako například Wild Tides jste ovládli contest / soutěž Czeing Rádia Wave, které vám mělo garantovat zahraničí festivaly i rotace v zahraničních rádiích. Můžeš se nyní zpětně odhlédnout za benefity tohoto vítězství a jejich naplnění?

Benefit č. 1 bylo, že jsme mohli nahrát EP – NOW. Druhý skvělý bod byla zkušenost v podobě hraní na Festivalu v Nizozemsku. Já osobně jsem nečekal, že hned dostaneme major deal a potom pojedeme evropské turné, což se taky nestalo. Nestalo se prakticky nic, kromě pár pozitivních reakcí od lidí na místě a zahráli nás na zahraničních rádiích, se kterými má Radio Wave nějaký program o šíření hudby napříč Evropou.

Má podle tebe tedy dnešní česká kapela či interpret skutečně šanci prorazit i v mezinárodním kontextu?

Víš, mám pocit, že jakmile tady něco zní zahraničně, tak si lidi myslí, že to automaticky v zahraničí bude jednoduchý, ale ty musíš bejt ještě o level dál než ty nejlepší v cizině, aby ses tam uchytil. Ta cesta na Evropská podia, přirozenou cestou, je náročná a jsou k ní zapotřebí schopní lidé v rámci hudební branže a v neposlední řadě nemalé peníze. Poslední/největší/jediný příklad reálného úspěchu české hudby v zahraničí je Dné, který má skvělý release pod Majestic a já mu strašně držím palce, ať se čísla z internetu přetaví v účinkování po Evropských klubech a festivalech.

České downtempo / r’n’b bylo donedávna takřka neexistujícím pojmem (budeme-li se bavit o zájmu a kvalitě). Jak si na tom podle tebe stojí nyní? Doporučil bys například našim čtenářům nějaké nové zajímavé jméno na scéně?

České Downtempo R&B je pro mě dost vtipný termín. Podle mě nic takového nikdy reálně neexistovalo. To pojmenování žánru je spíš pro lidi, aby věděli, co si pod tím představit. Já osobně to vnímám jako electronicu s r’n’b/pop prvky, s tím, že máme rádi pomalé rytmy a ne uplně veselou hudbu. Každopádně nám podobná hudba je více na Slovensku v různých podobách, tady je nejvýraznější “objev” za poslední dobu Calin, díky kterýmu se tady konečně necítím sám.

Jak už jsi zmiňoval, downtempo nezní zrovna jako oáza radosti. V jaké náladě svoje party skládáš? Čekáš například na stav, kdy se cítíš dole nebo si tu náladu dokážeš, řekněme, profesionálně dobarvit v hlavě podle potřeby?

Já hodně vstřebávám i cizí nálady a dokážu se při skládání ihned vcítit do čehokoliv, ikdyž mi je třeba skvěle. Prostě mě chytne nápad, přepnu a jsem “v zóně”. Pak samozřejmě musim emoční křivky zase srovnávat a celý je to ve výsledku náročnej proces, ale s tim už si musim poradit sám.

Autorka: Katarina Bell

Krom hudby jste prosluli i minimalistickou prezentací. A to včetně merche. Nobody je známý svou oblibou, ty jsi zase civilním povoláním graphic designer. Jak například probíhaly debaty o společném merchy / logu? Vzal sis to do parády nebo šlo o společný kompromis?

Máme oba rádi vizuální věci a už je jedno, jestli se jedná o fashion nebo grafiku. Od začátku vizuální styl dělám já a konzultujeme to spolu, stejně tak merch, u kterého jsme každý přispěli svými nápady. Chtěli jsme ho hlavně udržet hodně čistý, rozpoznatelný, s důrazem na typografii a náš symbol – Slashlove </3.

Když už jsme u toho minimalismu, čím si vysvětluješ, že jsou nyní v kurzu právě čisté prvky? Oproti dřívějším, a ne úplně dávným, výrazným motivům?

Ono se to různě pořád točí. Řekl bych, že je naopak spíš doba post-internet stylu a trend je teď ty věci nedělat tolik přesné a naopak tu čistotu, pořádek a smysl narušovat (viz značka Vetements a třeba merche Travise Scotta nebo mě oblíbeného JMSNa, který má celý image postavený na Rednecks) Tyhle trendy mě baví, ale je to hrozně pomíjivé. Proto jsem chtěl první řadu našeho merche udělat tak jednoduchou.

Ať už z osobních shledání, postu na sociálních sítích, ale i zejména ze skvělých featů na deskách Rap a pak Stop Play je evidentní, že k sobě máte velmi blízko s Ideou. Čím jste si tak sedli? 

S Pepkem si sedíme v názorech na život, na hudbu, na rap a celkově lidsky jsme si podobní.

Idea dokonce zmínil, že jsi asi jediný člověk na světě, se kterým by si dokázal představit společnou desku. Nakolik je, podle tebe do budoucna, tahle možnost reálná?

To jednou určitě přijde. Až nás nasere všechno okolo, tak vyjedem někam v karavanu na tejden k jezeru a tam uděláme EP – To je naše domluva kterou jsme si řekli už třeba před 2 lety.

Musím říct, že jsi pro mě jeden z nejzábavnějších lidí na instastories a na Twitteru, kde svižně glosuješ aktuální dění. Osobně mě zaujal nedávný post, kde ses obul do influencerů a jejich nadužívání výhod plynoucích ze spolupráce s brandy a komerčními klienty. Chybí Ti v tomhle ohledu přidaná hodnota? Kde podle tebe začíná / končí hranice mezi konzumenstvím a hranicí předat dát těm sledujícím “něco víc”?

Haha dík no. Občas si ujíždim a baví mě, když to někoho nadzvedne za židle, pobaví nebo nasere (smích).

Ta věc s influencers bylo takový z části i sebenaštvání, jestli to všechno neni trochu přehnaný. Dostáváme boty a oblečení a přitom nejsme nikdo. Je to příjemný, ale když se nad tim občas zamyslim globálně, je mi trochu stydno. Oblečení je strašně levný, je nekvalitní, dělaný proto aby sis ho oblíkl párkrát a pak si koupil nový.

Firmy jdou logicky po číslech a okamžité zainteresovanosti konzumenta i skrze něčí roli / inspiraci. Jak v tomhle vnímáš vlastně vliv sebe, jakožto samotného influencera? A do jaké míry si můžete vy, jakožto VR / Nobody, nebo ty, jakožto ty, hrát s koncepty kampaní, do kterých jste zapojení? Jsou podle tebe firmy nyní už trochu otevřenější i názorům z venku? 

Čas mýho vlivu na širší publikum snad ještě přijde, ale už teď bych řekl, že to funguje kolem mě dobře a to jsem pořád teprve na začátku. Máme opravdu, opravdu věrný fanoušky a do budoucna to má všechno velký potenciál.

Ohledně partnerství, s VR/NOBODY máme spřátelené firmy, které nás podporují už prakticky od začátku, ale nějakých komerčních kampaní se zatím společně nezúčastňujeme.

A máme tu závěr, díky moc za tvůj prostor a názory. Tvořit tenhle rozhovor byla radost. Máš na závěr pro čtenáře Klubovny nějaký vzkaz?

Já moc díky za rozhovor, který mě ukáže lidem zase trochu jinak. Věci nejsou plochý, je dobrý, se jima zabývat víc do hloubky. Zrovna finišujeme naše druhé dlouhohrající album s názvem PROUD a těším se, až to všichni uslyší. Tímto děkuju, jako to udělám ještě tisíckrát, všem co nám s tím pomáhají, hlavně Kubovi. Díky taky lidem co mě sledují a podporují! Slashlove < / 3

Jak se Vám rozhovor líbil? Zanechte nám vzkaz a zachovejte přízeň na našem Facebooku a Instagramu!

Životní cesty jsou nevyzpytatelné. @vaclavroucek by o tom mohl vyprávět. Další zajimavej příběh, o kterým si snad někdy přečtete na @klubovna_cz . Dneska na stejným místě křest kámošů @behind_the_mirror_cz , já tam sice bohužel nebudu, ale Vy urcitě doražte. #VR #BehindTheMirror

A post shared by Gumi (@gumi_krc) on Feb 25, 2017 at 1:04am PST

Autoři rozhovoru se osobně setkali na křtu IF, kde je doplnil ještě zmiňovaný talent Calin