Pokud bych měla vypracovat žebříček nejlepších areálů českých festivalů, které jsem měla tu čest navštívit, řevnické lesní divadlo, kde se Rockový Slunovrat každoročně koná, by vyšplhalo vysoko na první příčky. Jistě mi mnoho návštěvníků dá za pravdu, že relax zóna ve stínu jehličnanů by slušela nejednomu openairu, mírný svah proti hlavní stagi eliminoval problém „Já nevidím“ a amfiteátr, jakožto druhá stage dokázal atmosféře koncertů dodat specifické kouzlo.  A plusové body dávám také za příjemnou dostupnost z Prahy.

Odpolední line up na hlavní stagi se po oba dva dny nesl v rytmech reggae a SKA – v pátek publikum roztančili stálice české skáčkové scény – kapela Sto zvířat, v sobotu se poprvé (a věřím, že ne naposled) publiku představili Katalánci Auxili se svými reggae rytmy a pro mě se stali překvapením festivalu.   Večer pak převládaly kytary s punk-rock repertoárem, jenž reprezentovali němečtí ITCHY a uzavírali Horkýže Slíže.

V podobném duchu se nesl i sobotní večer. Hlavní stage patřila kytarám v zastoupení kapely Wohnout a headlinerům celého festivalu Royal Republic. Ti samozřejmě nezklamali, předvedli precizní show a úžasnou podívanou. Ostatně přesně tak, jak je jejich zvykem.

Ale co si budeme povídat, já jsem prostě na ty menší stage. Rockový slunovrat nabídl hned dvě – Beat stage a CFK stage. Mimochodem strašně oceňuji vzdálenosti, které byli naprosto zanedbatelné. Od Beat stage k hlavní jsem se dostala za pět minut i se zastávkou pro pivo, protože slovo „fronta“, jsem nemusela vyslovit za celý víkend ani jednou.

Ale zpět k muzice – Beat stage za lehkého deštíku otvírali pražští TING!. Deštík však nebyl překážkou, možná spíše příjemným osvěžením pro roztančené publikum. A následovala přehlídka mých nostalgických vzpomínek na mládí a to v podobě Prago Union, které posléze vystřídali energičtí Gaia Mesiah. Oba dva interpreti byli skvělou volbou pořadatele! A vzhledem k počtu lidí v publiku si troufnu říct, že to rozhodně není jen můj osobní názor.  Večer pak uzavírali pražští Skyline.

Sobotní program otevřely kapely Monna a Dirty Blondes. Dva projekty, které mají jedno společné a to krásnou a talentovanou zpěvačku Danu Yousifovou. Mimochodem Dirty Blondes a jejich punk-rock´n ´roll je můj festivalovej objev číslo dvě, odvezla jsem si merch a určitě musím zajít znova. Následovali moji oblíbenci Circus Problem a večer jsem si ještě v amfiteátru zatančila při rytmech projektu N.O.H.A. Jejich bubeník je vážně bůh. No a sobotu uzavíral Kapitán Demo a jeho crew a musím se přiznat, byla jsem z něj naprosto nadšená.

A to se dostáváme k CFK stage, které jsem pracovně říkala „Stage na půl cesty“, byla přesně uprostřed, nejmenší, ale paradoxně jsem se na její line-up těšila nejvíc, protože žánry které nabízela jsou mému srdci nejbližší.  Pátek otevřeli se svým post- hardcorem Brando´s eyes. Byla to poslední show s jejich dosavadním bubeníkem Martinem. Na vlnách post-hardcoru pokračovali další moji oblíbenci Glad For Today a večer na CFK stagi uzavřeli Mad Rabbits, které máme v Klubovně taky velmi rádi!

Nedovedu si představit příjemnější otevření festivalové sezóny 2019. Původně jsem měla v plánu zůstat jen na páteční hudební produkci, poslechnout si své oblíbence ITCHY a v sobotu jet spokojená domů. Ale nechala jsem se atmosférou strhnout natolik, že jsem si tenhle roztančenej, usměvavej víkend s příchutí nostalgie, užila až do poslední kapely sobotního večera. A nelituju.

foto a text: Neny