Brutal Assault stejně jako loňský rok i letos hlásil vyprodáno již několik dní před zahájením festivalu. Tahle zpráva mě ale nijak nerozhodila, protože lístky jsme pořídili již 14 dní po skončení loňského ročníku v první limitované edici, na niž jsem byl upozorněn mailem ihned, jak byla k dispozici. Stejně tak jako na možnost nechat si zaslat chipový náramek poštou domů, a vyřídit nabití peněz na chip s dostatečnou časovou rezervou, než vůbec vyrazím směr pevnost Josefov. Těmito kroky, které člověk podnikne ještě předtím, než dorazí na místo, se krásně vyhne frontám, které poněkud znepříjemňovaly minulé ročníky. Organizace BA je prvotřídní a je skvělé vidět, jak se každý rok posouvá dál.

Ve středu vyrážíme autem kolem desáté ráno a do Jaroměře se dostáváme v době oběda, ve městě je už teď vidět plno lidí, aut i stanů, ačkoli hlavní nápor lidí bych očekával až v odpoledních hodinách. Letos jsme měli štěstí a sehnali jsme ubytování v jedné z místních ubytoven, je to tak první ročník, který jsem nezažil ve stanu (bohudík!). Po rychlém ubytování vyrážíme do areálu, náramky/prachy nabité už máme, jenom vyzvednout program s klíčenkou, náramek na přírodní tribunu a můžeme se začít ládovat metalem.

Středeční program se nepochybně nese v duchu mathcoru. Na Sea Shepherd stage otevírají ve 2 hodiny po poledni švédští God Mother. Že kapela předvede na BA naprosto šílenou show, jsem tušil již po jejich listopadovém koncertu v Praze s Cedron, energický frontman strávil v podstatě celý set pařbou v davu nebo ve výškách na nosnících stage. Skvělý start !

Po God Mother se přesouvám směrem k Metalgate stage, kde od půl čtvrté mají hrát Mercy Ties. Ti ani po dvaceti minutách nenastupují, tak se pomalu vracím zpět k hlavním stageím na The Amity Affliction. TAA jsou bezpochyby jedním z hlavních taháků dne a při pohledu na dav, který se na ně shromáždil, je to znát. V průběhu setu hrají průřezově songy z různých alb. Vytvořil se menší pit a fanoušci se bavili, ale za mě vystoupení příliš nefungovalo. Frontman často nestačil s dechem a svým projevem příliš nedokázal strhnout nikoho, kdo by TAA již předtím neznal. Pro mě zklamání, třeba na Never say die tour před pár lety jsem si jejich show vyloženě užil, to se bohužel na BA neopakovalo. Celé vystoupení v podstatě držel basák.

Po TAA se přesouváme zpět do Metalgate stanu, kde očekáváme vystoupení Vison of Disorder. Od zvukaře zjišťujeme, že bohužel nevystoupí. Místo nich se chystají k odehrání setu Mercy Ties (jedna z kapel, kterou bylo rovněž možno vidět letos na Fluffu). Ti se s ničím příliš nepářou a pouští se do svého setu, tři čtvrtě hodinka energického punku se zajímavými nepravidelnými prvky rychle utíká a skvěle nás připravuje další očekávané vystoupení středečního odpoledne – Number twelve looks like you. Pro mě do té doby velká neznámá, kterou ale určitě zařadím mezi oblíbené kapely. Tahle parta předvedla precizní energickou show, jak po stránce hudební, tak práce s publikem. Frontmanovi je stage malá, neustále leze po aparátech, crowdsurfuje v davu a nebo rozjíždí jakousi mašinkovou verzi circle pitu. Set utekl hrozně rychle a na konci nezbývá než smeknout klobouk a utřít pot z celého těla. Je jasné, proč jedou s TDEP tour zrovna oni a GodMother.

Po tomhle vystoupení si dáváme pauzu a jdeme se občerstvit do vege street, která disponuje velkým výběrem vege/vegan jídla. Osobně během BA jím jen tady, ačkoli jsem všežravec, jídlo je totiž vždy velmi chutné a navíc tu nikdy nejsou fronty a téměř vždy i dostatek místa k sezení pro větší skupiny lidí J.

Následně zjišťuji, že mi uteklo vystoupení MADBALL, na které jsem nějakou nevysvětlitelnou záhadou zapomněl. No, alespoň z doslechu se dozvídám, že to bylo naprosto super a rozjel se asi největší pit celého BA. To člověka potěší J. Nezbývá než zamáčknout slzu a netrpělivě vyčkávat na TDEP.

The Dillinger Escape Plan nastoupili plní energie před obří dav na Sea Shepherd stage. Od začátku do konce naprosto bláznivá show. Smršť mathcoru, která si postupně podmanila všechny přihlížející. Hudební skvost doplněný působivou vizuální show. Došlo víceméně na všechny hitovky, za mě velká spokojenost. A rozhodně doporučuji nenechat si ujít pondělní vystoupení v Akropoli (Aktuálně vyprodáno).

Další zastávkou v dnešním natřískaném dni jsou Chelsea Grin v Metalgate stanu. Jejich fanoušek nejsem, ale byl jsem na ně velmi zvědavý. Vystoupení se nese ve vysokém tempu, které na mě však po chvilce působí poněkud monotónně. Každopádně tenhle názor zcela jistě nesdílí četné osazenstvo rozbouřeného pitu, které neskrývá nadšení z jednoho breaku za druhým.

Na závěr už mám v plánu pouze Birds In Row, které bylo rovněž možné vidět na letošním Fluffu. Na tuhle tříčlennou bandu z Francie je v Metalgate stanu poměrně vylidněno, což je podle mě velká škoda, kapele to však nevadí a je vidět, že se chystají na podiu i tak nechat duši. Zdržují se přílišných proslovů a pouští do lidí jeden song za druhým. Přišlo mi, že zpěv nebyl úplně ideálně nazvučený, ale vystoupení jsem si i tak užil, včetně menšího pitu, který se utvořil zhruba v půlce setu.

 

Středa pro mě byla suverénně nejlepším dnem, skvělý program a vyšlo i naprosto ideální počasí.

Na čtvrtek a pátek toho příliš v plánu nemám, během dne se víceméně věnujeme průzkumu města a nabírání energie na večerní koncerty a party. Jaroměř je celkem hezké město, alespoň v centru, je však poměrně mrtvé a tak průzkum rozlehlého města nepřináší nic příliš zajímavého. Jediná atrakce, kde lze příjemně strávit den, je místní koupaliště, které je obvykle za slunečného počasí narvané účastníky festivalu k prasknutí. Není se čemu divit, čisté sprchy, toalety a chill u bazénu je ideální k nabrání síly na další propařený večer.

Po návratu z města přicházíme akorát na začátek setu Terror – HC stálice z LA pouští do lidí hromadu energie. Ideální start do pekelně horkého dne! Klasika, která vždy správně naladí, příjemně odsýpá a připravuje na večerní vystoupení Hatebreed. (foto – 7 – Terror) Než se nadějeme Terror opuští stage a my se přesouváme k Metalgate, kde mají začít hrát The Great Old Ones. Atmosférický black metal spojený se zajímavými kostýmy nás však příliš nechytá, a tak po pár prohoupaných songách už netrpělivě vyčkáváme vystoupení SWANS. Legendární kapela hrající těžko popsatelnou směs industriálních, post-rockových/post-punkových zvuků. Naprosto nepopsatelný zážitek. Gradující ohlušující melodie, zvuky které dovedou člověka do naprostého transu. Neumím si to vysvětlit, ale po hodině (polovina setu) jsem naprosto neschopný se odtrhnout od té hradby zvuků, co mě postupně obklopila.

Z jejich zajetí mě odtrhl kámoš, který netrpělivě klepe na hodinky a signalizuje odchod na SeaShepherdstage.

Hatebreed nastupují v tempu nastoleném Terror a pokračují ještě dál. Kapela neskutečně zatápí pod kotlem, v kotli to vře. Tohle je povedený. HC ve skvělém stylu, vystoupení, kterému nešlo snad nic vytknout.

Po jejich setu mám v plánu zklidnění v kině (vysílá filmy během celého festivalu), který areál nabízí, bohužel je však tradičně narvané k prasknutí.

Páteční den zahajujeme až vystoupením Crowbar, kteří totálně zválcovali dav před Jagermeister stage. Zvuk měl obrovskou sílu a početný dav lidí si tuhle sludgovou klasiku jistě užil. Dokonalou atmosféru dotvářela zamračená obloha, která se později přeměnila ve smršť, jež zcela vyřadila elektrický proud v celém městě.

Po obnovení dodávky proudu v areálu se celý program posunul o cca 30 minut. Nepříjemné počasí však nadále znepříjemňovalo setrvávání v areálu, který se tak trochu proměnil v bahenní lázeň.

Největším zážitkem pátečního dne je suverénně vystoupení August Burns Red – naprosto dokonalá show. Otvíračka klasicky diskotékovým hitem pro nahřátí publika a dále záplava jedné pecky za druhou. Škoda jen, že nový song příliš nevynikl, jinak však klobouk dolů, tahle show byla bezkonkurenční! I když během celého setu střídavě pršelo, zdálo se, že to nikomu příliš nevadí a výkon kapely všem stál za totální promočení.

V rozpisu na páteční večer jsem si škrtl dříve oblíbené Trivium, kteří mě novou tvorbou příliš neoslovují, a na listu tak zbývají již jen God Is An Astronaut. Instrumentální post-rocková oddechovka, která na živo skvěle baví. Úžasné melodie, skvěle podbarvené světelným doprovodem na stagi, fungovaly parádně. Přeplněný Metalgate stan budiž toho důkazem. Rozhodně stojí za poslechnutí i doma.

Po skončení koncertu se nám ozvali kámoši, že jim bouře totálně zdemolovala stan, tak jdeme operativně řešit škody a zajišťovat náhradní ubytování, na zbytek programu tak už nezbývá čas.

Sobotní program načínáme poslechem polské progresivní party Disperse z přírodní tribuny. Tvorba Disperse se dá přirovnat například k Plini, kteří na BA zahráli loni. Příjemná poslechovka obohacená o čisté vokály a klávesy. Jediným mínusem, za který však kapela nemůže, byli zvučící Svart Crown na vedlejší stage, zvuk se směrem k přírodní tribuně celkem bil. Přesunutím dolů ke stage se však tenhle problém celkem snadno eliminoval.

Dalším bodem na seznamu je britská kapela Sikth. Sympatická skupina se dvěma zpěváky, kteří se po celou dobu snažili rozproudit obecenstvo a udržet jej ve festivalové náladě, což poslední den BA v odpoledním čase není vůbec jednoduchý úkol. Progresivní metal, který baví. Za mě určitě příjemné překvapení.

Jedním z netrpělivě očekávaných vystoupení dnešního dne není nic jiného než While she sleeps. Početná fanouškovská základna je v areálu lehce rozpoznatelná díky merchovým trikům a doplňkům k oblečení. Její početnost je pak následně vidět i při zahájení jejich setu, již od prvních not se otevírá jeden z největších a nejbláznivějších pitů celého festivalu. Kapela tam sype jednu hymnu za druhou, skvěle pracuje s lidmi, kteří by to ale v rámci nadšení odpracovali, i kdyby frontman ani nepromluvil. Neskrývaná radost je cítit po celém prostoru před stagí. Vystoupení WSS bylo to nejlepší, co sobotní program přinesl, alespoň z mého pohledu.

Na večer mi zbývá už jen gig Oathbreaker a Architects. Popravdě na Oathbreaker musím mít specifickou náladu, aby se mi jejich hudba líbila a zvládl bych jí poslouchat hodinu v kuse. Tu v sobotu k večeru příliš nemám a tak jsem poslechl cca 3 písně a areál na chvíli opustil. Po zmobilizování posledního zbytku sil se vydávám na očekávaný koncert Architects. Ti nastupují tématicky na Sea Shepherd stage a rozjíždí velmi kvalitní show. Set obsahuje průřezově písně hlavně z posledních dvou alb, ale došlo i na starší věci. Hudebně vystoupení nebylo co vytknout, Architects je kapela, která viditelné chyby nedělá. Skvěle show doplňovaly kouřové a světelné efekty. Mezi písničkami Sam vedl několik kratších monologů na tématiku Sea Shepherd a odkazu Toma Searleho, působil však celou dobu dost negativně nalezen a na celkovém dojmu z jejich výkonu to bylo znát. Uvěřitelná snaha předat lidem něco tak byla pochopitelně cítit jen ze závěrečné písně setu – Gone with the wind, ze které však nabíhala husí kůže, která ještě několik minut po skončení odmítala slézt.

A teď už se zase blíží čas na nákup lístků na další ročník!

Na kolik s reportem souhlasíte? Dejte nám vědět na našem Facebooku!

Pro Klubovnu Endu Hed