Recenze na nové album AFTERLIFE:
Hudebně se album pohybuje někde na pomezí deathmetalu a deathcoru. Sice o sobě kluci na bandzone profilu tvrdí, že se pohybují ve stylu moderního death metalu, avšak škála stylů, které je ovlivnily, je na první (možná i druhý a třetí) poslech pestrá. Já osobně mám při poslechu pocit, jako kdybych se ponořil do chladného zimního dne, dýchal studený vzduch a někde na vrcholku útesů skal koukal na panorama lesů ponořených do mlhy. Možná jsem se při poslechu některých pasáží ocitl na Winter Metal Attack (metalová akce, pořádaná každý rok kolem půlky ledna a na kterou rád chodím – pozn.). Hudebně se zde střídají epicky až procítěně znějící tóny, charakteristické pro metal. I zabarvení skladeb nízkými tóny kytar dodává na správné intenzitě. Což se mi na tom všem pojetí líbí. Nejedná se o žádný tuctový a syrový deathmetal, ale některými pasážemi by se dalo říct spíše experimentální věc (z hlediska právě těch nízkých tónů). V jiných skladbách, jako je třeba skladba Lovers, to zase pěkně odsýpá v death metalovém rytmu. I zde však najdeme zabarvení skladeb nízkými tóny kytar, samozřejmě jiné než u melodičtejších skladeb, připomínajících spíše melodický death metal (což je slyšet na začátku a ke konci skladby Last Farewell).
Hadrabákův názor:
V Čechách, troufnu si říct, hodně známá kapela, co dosáhla toho, co spousta kapel ne – koncertů s velkými světovými jmény jako Amenra, Pro-Pain, Helloween, Anthrax nebo třeba Born From Pain. Ale také menších koncíků, na kterých vystoupili nejen po boku podobně hudebně laděných kapel, ale i punkových (hráli např. na koncertu s punkáčema Spínací Špendlík). O to víc cením toho, že stále hrají a hudba je baví. Oni totiž soudě i dle odpovědi na jednu z otázek v rozhovoru hudbou žijí. V době, kdy by to spousta jiných kapel zabalila s tím, že dosáhli všeho co chtěli, oni mají pořád co říct a produkují kvalitní počiny (nové album je toho důkazem a je na něm slyšet, že jsou kluci sehraní). A doufejme, že budou mít i nadále. Pořád se totiž můžou posunout dál a zavítat do zemí, kde nikdy nebyli. Kam se budou ubírat dále je jen na nich a já jim přeji, aby se ubírali vždy správným směrem a jejich vášeň a nadšení jim vydržely co nejdéle. Škoda, že jim podobných kapel není v Čechách více.
ROZHOVOR:
1. Jste kapela hrající od roku 2007. Hrajete styl muziky, který v poslední době přitahuje čím dál méně lidí, mi přijde. Jaký na to máte názor? A myslíte, že se dá najít cesta, jak zase mladé lidi přilákat na koncerty?
Karel: Já bych s tebou v tomto moc nesouhlasil. Naopak mi přijde, že oproti tomu, jak to tu vypadalo třeba před pěti lety, se situace mnohem zlepšila. Mladý lidi konečně zvedají zadky od monitorů a začínají chodit na koncerty. A to nemyslím jen na velké zahraniční kapely, ale značně podporují i domácí scénu.
Ondra: Taky si myslim, že se situace s návštěvností o dost zlepšila a jsme za to opravdu rádi. Lidé chodí na koncerty, kupují merch a podporují kapely.
2. V Litoměřicích se najde pár kapel hrající podobný styl jako vy. Jak to tam vypadá z hlediska “scény”? Jsou nějaké nové kapely, které byste chtěli zmínit, se kterýma jste spřátelení?
Ondra: Novejch kapel tu moc není. Vím, že jich pár zkouší různě po Litoměřicích, ale zatím nikde nevystupujou. Podobně jako my jsou na tom KEEP ON ROTTING a WE ALL GONNA DIE, kteří, tím co hrajou, patří ke špičce ČR scény a k těm máme velmi blízko. Pak je tu hromada punkáčů a hlavně nesmíme zapomenout na legendu ANARCHUZ. Na tak malé město je to obdivuhodné.
3. Další otázka se také bude týkat Litoměřic. Vím, že tam funguje klub Baronka poměrně dlouhou dobu. Jsou tam nějaké další kluby a místa, které byste doporučili pro návštěvu nebo kde se konají akce?
Karel: Jedinej klub, ve kterém se dá ještě hrát, je HABAÑERO. Tento klubík provozují naši kamarádi a my v něm pořádáme jednou za rok takovou narozeninovou akci, na kterou si pozveme pár kapel. Ale jinak tam tak jednou měsíčně probíhají živá vystoupení a já můžu tenhle super bar všem vřele doporučit.
4. Koukal jsem, že v nejbližší době máte naplánováno spoustu koncíků. Namátkou třeba 16.12. hrajete na festivalu Rape The Escape ve Vídni. A jelikož to není poprvé, co hrajete v cizině, jak byste srovnali atmosféru koncertů tam a v Čechách? Teď myslím i z hlediska srovnání koncertů na východě (koukal jsem, že jste 2 roky zpátky hráli na Ukrajině a v Rumunsku). Jsou koncerty na “východě” více divoké z hlediska atmosféry a celkově než na západě nebo se to nedá říct?
Ondra: Lidi na východě Evropy jsou hladoví po koncertech. Jsou za ně vděční a vyloženě si to užívají. Jsou i dost přátelští oproti fans na západě, kde jsou koncertů přesyceni a jde jim to někdy vidět na ksichtech Jinak hrozně rádi hrajeme v Čechách, protože lidi tady, jak už jsme zmínili, jsou prostě parádní.
Karel: Já na Ukrajinu hrozně rád vzpomínám. Přišel tam ke mně po příjezdu týpek s tím, že mi chce zaplatit za to, že si stáhnul na ruským serveru naše CD, a že mu je to blbý. Jinak koncerty jsou tam brutální, lidi jsou unešený a šťastný, že s vámi můžou pokecat nebo dát pivko. Rádi jezdíme do zemí, kde se tolik nehraje, a kde je naopak tenhle styl muziky dost žádanej. Je fajn tím udělat lidem radost.
5. Teď přejdeme k trošku jinému tématu, a to k politice. Některé kapely se politicky angažují v různých organizacích – ať jsou to např organizace za práva zvířat, proti ničení přírody, proti fašismu a totalitě apod. Jiné kapely se naopak neangažují a sdělují problémy dnešního světa “jen” prostřednictvím textů. Myslíte si, že je lepší být v tomhle směru radikálnější nebo je lepší mít svoje názory v hlavě a nedostávat se z hlediska nějaké radikalismu do problému s policií apod? Jak tohle vnímáte?
Ondra: V první řadě jsme apolitická kapela. S klukama se sice na různé věci názorově lišíme, ale v klidu jsme schopni o nich debatovat a vzájemně se tolerovat. Tak by to mělo být i mimo muziku. Každopádně jsme proti jakémukoli druhu násilí, nesnášíme politiku, které jde jen o moc, peníze a šíření nenávisti mezi lidmi. Lidi by měli do budoucna používat svůj vlastní rozum, dokázat pomoci slabším a poučit se ze svých chyb.
6. Teď zase trošku odlehčíme. Zeptám se vás, co rádi děláte ve volném čase kromě hraní? Co vás baví nebo čím se zabýváte?
Karel: Já jsem milovníkem extrémních sportů, přes léto jezdím na wakeboardu a v zimě sjíždim hory na snowboardu. Jinak trávím svůj čas s rodinou a se psem Marlym.
Ondra: Mám tři děti, takže skoro veškerý volný čas trávim s rodinou. Mimo to pořádám festival DEATH COFFEE PARTY, což zabere taky dost času. A snažím se sportovat. Občas si zaběhám nebo jdu hrát squash.
7. Na poli české tvrdší muziky jste si vybudovali dobré jméno, spousta lidí vás zná. Myslím, že je tomu tak i v cizině, hrajete na spoustě koncíků. Je vůbec možné se posunout ještě dále? Teď nemyslím do komerce. Ptám se, protože jste dosáhli toho, o čem spousta kapel sní – hráli ste v cizině, máte jméno na hudebním poli, celkově hrajete na spoustě koncertech…
Ondra: Vždycky se dá kam posouvat, záleží, jaké si vytyčíte cíle. My víme, čeho chceme dosáhnout a pomalu si ten náš sen plníme. Každopádně je to stále jen náš koníček, a tak to i zůstane. Takže nemůžeme jet celosvětové tour nebo podepsat výhodnou smlouvu, která by nám otevřela dveře dál. Prostě zůstáváme u toho, co jsme si na začátku řekli. Rádi zahrajeme na zajímavých akcích, čímž se nám postupně naskytla možnost se předvízt na větsích festivalech, podívat se do světa a jet několikadenní tour s větší kapelou. O tom se nám na začátku ani nesnilo.
8. Na předchozí otázku naváže další v podobném stylu: jaké máte plány do budoucna, ať už co se hraní týče nebo i jiných věcí? Myslíte, že může člověk celý život žít muzikou, koncertama hraním nebo se stane, že to člověka postupně omrzí? Tohle je asi hodně individuální, zajímá mě váš pohled jako kapely.
Karel: Během 14 dnů nám vyjde nový videoklip k písni LAST FAREWELL v režii Radima Věžníka k podpoře nového CD AFTERLIFE. Na jaře jedeme, poprvé sami, tour po jihu Evropy. Přes léto máme naplánované festivaly a pomalu začínáme skládat nový materiál, který chceme vydat dřív, než to naše poslední album.
Ondra: Tak buď jsi srdcem metalák a tohle tě nikdy neomrzí nebo to nemyslíš až tak vážně a po nějaké době tě to pustí. Každopádně pokud se stále někam posunuješ, tak tě to žene dál a je to taková zdravá droga, na který si ujíždíš.
9. Viděl jsem váš nově vydaný klip, který ukazuje hrůzy 2. světové války. Na začátku je sdělení, že to byla nejkrvavější válka v dějinách historie a měla nejvíce obětí. Jak vás napadlo zrovna z tohohle udělat klip? Je to spojeno s roustoucím vlivem fašismu v poslední době? Mám na mysli vzestup SPD. AfD a dalších stran, kteří se na problémech spíše přiživují než by hledali adekvátní řešení.
Tuhle věc jsme skládali před dvěma lety, hned jsem věděl o čem má být text. V tý době se dostala nová vláda na Ukrajinu a měla v plánu posmrtně ocenit Banderu, za jeho činy za 2. světové války. Po celé Evropě se zvedla vlna nevole, začalo se na internetu horlivě diskutovat co “Banderovci” vlastně byli zač. Na světlo se opět ukázaly fotky, rozhovory přeživších, co za hrůzy tyto fašistické hordy byly schopny provádět lidem. Hlavně Rusům žijícím na Ukrajině. V hlavě mě zůstala jedna fotka, kterou jsem dlouho nemohl vytěsnit. Bohužel jsem ji pak už nenašel. Na této fotce leží na zemi nahá matka s dcerou, které se spolu loučí protože vědí, že za pár okamžiků zemřou strašnou smrtí. Nad nimi stojí čtyři Banderovci v uniformách, kteří si kouří svoji cigaretu a hnusným způsobem se smějou, šklebí a už se nemůžou dočkat co se po cigaretce bude dít. Text tedy pojednává o loučení matky s dcerou předtím, než budou znásilněny, zabity. Každopádně je to i klip k zamyšlení, jak píšeš i ty, že by se nemělo zapomínat na nedávnou hrůznou minulost a měli by jsme být velice obezřetní k tomu, co se nyní děje, dělo s uprchlickou krizí.
Na závěr se rozloučíme. Moc díky kluci, že jste si udělali čas odpovědět na mé otázky. Pokud chcete něco vzkázat fanouškům Klubovny a dalším lidem, kteří tenhle rozhovor budou číst, nebo vzkázat něco dalšího, teď máte prostor. Jinak přeji hodně úspěchů nejen na poli hudebním.
Ondra a Karel: My moc děkujeme tobě i celé Klubovně za pěknej rozhovor a velký dík hlavně lidem, co choděj na koncerty a podporujou českou scénu. Jinak si poslechněte naše nový CD AFTERLIFE, určitě stojí za to
Hadrabák, 2018